Ticho před bouří

Upřímně, ruku na srdce... Nikdy jsem si nemyslela, že to udělám. Prohrabuji se starými deníky ve svém bytě na Národní. Otevírám deník z roku 2014. Vždy jsem si myslela, že už se ke starým zápiskům nevrátím. Tolikrát jsem si říkala, že je vyhodím, nebo spálím. Vždy jsem dopsala a byla nakonec nespokojená. Vlastně se divím, že jsem je všechny  ještě neztratila po tolika stěhování. Otevírám ten malý zápisník, s červenými máky od Muchy, co jsem si kupovala v 18ti před nástupem do prváku na vysokou v Luxoru na Náměstí Republiky. A je to tam. Na první stránce stojí "El primer día - Madrid". Směju se při vzpomínce na to, jak hrozná tenkrát byla moje španělština. Moje španělštinářka by mi tehdy dala. Na protilehlé stránce ručně nakreslená mapa Jižní Ameriky. Pozoruji, co na to moje tělo, jaké se objevují emoce. Vracejí se vzpomínky na lidi, které jsem na té cestě potkala. Dnes už vše ale vidím tak nějak...jinak. Každé slovo mi zpětně dává smysl. S odstupem vidím, jak se celý příběh začal skládat a jednotlivé kapitoly začaly zapadat do sebe.



Staré zápisky

Srkám kávu z hrnku na gauči, pohledem se ztratím na chvíli ve vnitrobloku, a pak po chvíli nalistuji prvními stránky. V roce 2014 jsem se radovala, protože jsem se dostala na vysokou školu, kterou jsem si vysnila. Měla jsem velká očekávání. Cítila jsem, že táta je na mě hrdý. Dostala jsem se z obchodky na Karlovu univerzitu - Mezinárodní teritoriální studia na FSV. Tehdy jsem věřila tomu, že půjdu cestou diplomatky, udělám školu, budu třeba žít někde v zahraničí. Ideálně ve Španělsku, nebo v Jižní Americe. Táhlo mě to tam. A nevěděla jsem proč. Otázka, na kterou znám odpověď už nějaký ten rok.. Intuice nás vždy vede správně. Ale skutečně si můžeme mnohokrát být jistí až s odstupem let, po té, co nám život do cesty postaví mnoho zkoušek, aby si ověřil, jestli jimi projdeme a jestli už jsme se naučili to, co jsme měli..... A proto jsem se vždy snažila si to podstatné zapsat. Abych si jednou mohla složit účty a říct si upřímně, jestli jsem opravdu žila na maximum... Z té myšlenky taky zanedlouho na to vznikla moje první stránka Viděno po cestě.


Ale to bych zatím ještě předbíhala. :-)