Staré zápisky
Projíždím zápisky prvních stran, najednou narazím na řádky o babičce která přibližně před měsícem odešla. Ukápne mi slza a ztrácím se v řádcích z roku 2014... "Zamířila jsem k domu, kde bydlela moje babička, kterou jsem milovala nade vše. Pořád jsem se nemohla zbavit pocitu, že v mém životě něco důležitého chybí. Byla sezóna oříšků, a babička právě sbírala vlašáky a z lísek ořezávala staré větvě. Říkala, aby ty nové a mladé měly na nový rok více síly. Koně pili vodu z řeky a psi na to vše tiše dohlíželi. Přemýšlela jsem, jestli třeba jednou tady taky na stáří budu žít a popíjet čaj s Whiskey v Saloonu."
A zápisky pokračovaly:
Přede mnou byla první studijní cesta do Sarajeva a babička chystala do sklenic čaje na podzimní plískanice. Vysvětlovala mi, na co je každý list, a kdy co kvete. Jako skoro každý rok. Zatímco já si píšu do deníku úryvek z Kundery, kterého jsem zrovna četla. Nesnesitelná lehkost bytí. "Žádný člověk nemůže přinést druhému člověku dar idyly. To umí jenom zvíře, protože nebylo vyhnáno z ráje." Přemýšlela jsem nad tím, jak to Kundera myslel. A taky kam mě život zavede v příštích měsících. A tak nějak se mě začala zmocňovat úzkost a neklid. A už jsem se připravovala. Japanologie, referát na Rakouský stavovský stát. Aj - group activity, Anabáze - Xenofon.... Je tohle opravdu moje cesta? Vždycky mi říkali, že mám přirozenou inteligenci, ale je to opravdu cesta pro mě...?
Dnes už to vím.
